Psal se 1. srpen roku 1944 a v nejslavnějším deníku všech dob schly poslední slova. Napsala je Anna Franková.
Mohl to být obyčejný deníček...
Vedlo si ho ale děvče židovského původu v časech, kdy svět pustošila druhá světová válka. Antisemitismus, který se postupně rozpínal po celém Německu, zasáhl i rodinu Frankových. Rozhodli se proto před hrozícím nebezpečstvím utéct do Holandska, ale ani do té doby politicky neutrální zem nedokázala rodině zajistit ochranu. Když Annině starší sestře Margot přišlo 5.července 1942 povolání do pracovního tábora, hlava rodiny Otto Frank přesně věděl, co dělat - spolu s rodinou se ukryl do tajné skrýše vybudované v nepoužívaných prostorách firemního skladu. O několik dní později se k nim přidali další - Ottův firemní partner Hermann val Pels s rodinou a doktor Fritz Pfeffer. Nemalá skupinka spolu žila něco málo přes dva roky, dokud jejich skrýš nebyla objevená a všichni její obyvatelé byli následně převezeni nejprve do sběrného, později do koncentračního tábora.
… ale stalo se z něho svědectví útlaku.
Jednou z mála radostí, které Anně v úkrytu zůstaly, byl její deník. Dostala ho jako dárek na svoje třinácté narozeniny, krátce před útěkem do úkrytu. Nejprve se zápisky podobaly typickému deníku puberťačky, i když tu a tam prozrazovaly mnoho o utrpení židovského obyvatelstva v té době. Annin způsob psaní se ale změnil na jaře roku 1944, kdy si ve vysílání rádia Oranje vyslechla řeč holandského ministra školství Gerrita Bolkesteina z exilu. V krátkém vystoupení nabádal holandský lid, aby si poctivě zapisoval a uchovával svoje vzpomínky na útlak, který obyvatelé museli během války snášet. Jeho slova inspirovaly Annu natolik, že svůj deník začala systematicky upravovat a přepisovat - vyškrtávala z něho nudné a nevhodné pasáže, jiné zas dopisovala. Práce ji pohltila natolik, že snila o vydání svých zápisků v knižní podobě a o kariéře spisovatelky.
Z osobních zápisků je umělecké dílo
Annin sen sa splnil až po válce, v době, kdy byla autorka deníku už po smrti. Tehdy se Anniné zápisky dostaly do rukou jejímu otci - jedinému přiživšímu z rodiny. Hloubka myšlenek jeho dcery udělala na Ottu velký dojem a rozhodl se splnit Annin sen. S malými úpravami vydal celý příběh o ukrývání se jako knihu v roce 1947.
Dnes je Annin deník přeložený do více než sedmdesáti světových jazyků a adaptovaný do divadelní i filmové podoby. Její zápisky jsou vydávané stále znovu i pro české a slovenské čtenáře, díky čemuž toto výjimečné svědectví neztrácí na popularitě. U nás je Annino dílo nejznámější pod názvem Deník nebo Deník Anny Frankové. Českým čtenářům se tohoto roku kniha poprvé představí pod názvem, jakým ji chtěla Anna pojmenovat - Zadní dům od nakladatelství Triáda. Výjimečné dnes není ani komiksové zpracování příběhu, čímž se z něho stává nejen nesmrtelné svědectví o dospívání a utrpení Židů během války, ale i výtvarně bohaté umělecké dílo.
Zdroje: