Montessori metoda
(zakladatelka Maria Montessori)
Pro děti je předem připravené věcné prostředí se speciálními pomůckami. Děti se v něm samostatně vzdělávají. Formou hry objevují různé principy. Vychovatel do procesu učení zasahuje minimálně, snaží se dítě vést k tomu, aby úkol vyřešilo samo. Pomůcky jsou sestrojené tak, aby si učený mohl sám zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu. Chyba je chápána jako běžný, přirozený jev v procesu učení.
Velká váha je v pedagogice montessori přikládána:
- Senzitivním fázím, což jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou či nejsou využity. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.
- Polaritě pozornosti, což je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.
Daltonská metoda
(zakladatelka Helena Parkhurstová)
Daltonská metoda se řídí třemi základními principy: svobodou (někdy nahrazovanou zodpovědností), spoluprací a nezávislostí. Vede děti k tomu, aby respektovaly ostatní. Učí je, aby samostatně i ve spolupráci s učitelem hodnotily svoji práci. Poskytneme-li dítěti dostatek svobody při práci, učíme ho zodpovědnosti, umožníme mu, aby kreativně pracovalo vlastním tempem a ve vlastním časovém rozvrhu.
V českých školách se vyučuje v daltonských blocích (několikrát týdně). Blok bývá zaměřen na procvičování učiva v praxi. Splněné úkoly (děti si je mohou samy volit) bývají zaznamenány na přehlednou tabuli. Učitel tak má přehled nad tím, co už děti zvládly a děti se mohou porovnat se svými spolužáky. Hotové práce se zakládají do portfolia. Při práci dětí vystupuje učitel v roli poradce. V případě potřeby dává dětem návod k řešení úlohy, nevyzradí jim však řešení samotné.
Tato metoda poskytuje učiteli poměrně velkou variabilitu přístupu k žákům. Žákům zase v mnoha ohledech umožňuje svobodnou volbu.
Waldorfská metoda
Waldorfská pedagogika vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera. Na výchovu je nahlíženo jako na vývojový proces, v němž jsou určité předměty zaváděny ve specifických fázích individuálního rozvoje osobnosti.
Waldorfská škola byla založena jako jednotná dvanáctiletá všeobecně-vzdělávací škola pro děti všech sociálních vrstev společnosti. Vedle tradičního obsahu má zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech, čímž je zohledněna skutečnost, že schopnosti nadání dětí se velmi liší. I proto tu nalezneme vedle běžných předmětů i různé netradiční.
Ve waldorfském školství je velká váha přikládána učení se mezipředmětových vztahů. Je zde snaha dosáhnout souladu mezi uměním, vědou a duchovními hodnotami. Důležitou roli hraje při výuce obraz, rytmus a pohyb. Výuka hlavních předmětů probíhá v tzv. epochách (dvouhodinový vyučovací blok), které se dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Bloky jsou monotematické po dobu 3 až 4 týdnů. Další předměty se vyučují v klasických vyučovacích hodinách se zachováním částí rytmických (písničky, říkadla), vyučovacích (klasické vyučování) a vyprávěcích (zařazení příběhů či pohádek).
Vysvědčení má formu slovního hodnocení. Spolupráce převažuje nad soutěživostí. Dalším specifikem je absence učebnic. Jejich roli plní různé encyklopedie, atlasy, pracovní sešity apod.
Cílem je vychovat jedince, kteří jsou schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání.