Dagmar je sympatická, energická a aktivní žena. Práci s dětmi se věnovala už v mládí ve skautu. Starala se o 18 let mladšího bratra nebo hlídala děti známým a příbuzným. Posledních pět let ale hlídá velmi intenzivně. Zvládá i úplně malá děťátka. Aktuálně každý týden ročního chlapečka, bratříčky 1,5 a 2,5 roku nebo 1,5 letá dvojčátka. Dlouhodobě se starala o tři sourozence, kteří k ní nyní jezdí občas na pár dní, když rodiče potřebují někam odjet. I doma je na hlídání dětí totiž vybavená. Včetně hraček a dětských postýlek :-) Je také aktivní řidičkou.
Dagmar je členkou Mensy České republiky. Jedenkrát týdně tam vede klub dětí. Jezdí s nimi i na tábory nebo vícedenní výjezdy. V Mense se také angažuje jako dobrovolník při různých olympiádách a akcích pro dospělé.
Dagmar je sportovně založená. Jezdí na kole i lyžích nebo na vodu. Často a ráda chodí do přírody.
Jak Dagmar zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
Při příchodu se rodičům i Aničce představím, snažím se s Aničkou navázat kontakt, zeptám se, co ráda dělá, s čím si hraje a co ji nejvíc baví, nechám si třeba ukázat pokojíček a hračky. Pokud je Anička stydlivá, nechám ji, aby si na mou přítomnost zvykla a zatím si od rodičů nechám ukázat byt, kde má Anička oblečení, jaké jídlo a pití ji mám nachystat, zeptám se jestli třeba nemá nějaké alergie, nebo speciální potřeby. Po odchodu rodičů si s Aničkou chvíli hraji, nechám ji, aby sama rozhodla, co budeme dělat a já jen asistuji. Když to vypadá, že už je v pohodě, navrhnu, že půjdeme ven. Nachystám jí věci na oblečení a nechám ji, ať se převlékne, já zatím připravím svačinu a pití sebou. Zkontroluji, jak se oblékla, příp. pomůžu. Venku ji požádám, ať mě zavede na hřiště, kde se jí nejvíc líbí. Cestou si s ní povídám. Na hřišti ji nechám volnost, jen dávám záchranu, pokud třeba leze na prolízkách apod. Před obědem jdeme domů. Po obědě si tak hodinku zahrajeme nějakou hru, malujeme, modelujeme a pak jdeme zase ven. Třeba s kolem nebo koloběžkou uděláme vycházku a zase skončíme na hřišti. Na domluvenou hodinu ji odvedu domů rodičům. Poreferuji, co jsme dělali, zda se vyskytl nějaký problém apod. a domluvím se na další termín hlídání.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
Nejprve Aničku uklidním a vysvětlím jí, že je potřeba se s holčičkou domluvit. Aby jí řekla, že není pěkné, že ji sítko sebrala, že se měla nejdřív zeptat, zda jí ho Anička půjčí. Že ona ho teď potřebuje, protože peče mamince bábovku. Ale jestli chce, mohou si hrát na cukrářky spolu, jedna bude dělat bábovky a cukroví, druhá je bude zdobit. Po chvíli se pak se mohou vystřídat.
Budu se snažit nechat Aničku, aby se domluvila s holčičkou sama, jak to vyřeší. Do sporu vstoupím teprve, až Aniččiny pokusy o domluvu selžou.
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
Aničce vysvětlím, že maminka s tatínkem stojí v koloně a čekají, až budou moci přijet. Zeptám se jí zda, když jeli třeba na chatu, taky zůstali někde stát, aby si vzpomněla na tu situaci a pochopila, že to tatínek s maminkou nemohou ovlivnit. Budu se snažit, aby hlavně zůstala v klidu. Domluvím se s ní, že se navečeří, vykoupe se a obleče do pyžamka a uvidíme, jestli se kolona zatím pohne. Pokud nebude chtít do postele a bude chtít čekat na rodiče, posadím ji třeba do křesla, přikryju a přečtu nějakou pohádku. Jestli bude opravdu unavená a usne, přenesu ji opatrně do postele. Nechám na rodičích, zda ji po příjezdu budou chtít vzbudit.
