Tereza J.

Tereza je z Kladna, nyní odmaturovala v oboru Grafický design a nastoupila na pomaturitní studium angličtiny.

S dětmi má zatím nejvíce zkušeností z rodiny - hlídá nejčastěji děti kolem tří let. Jako hosteska se účastnila dětských dnů, na kterých pomáhala s organizací a průběhem. Pravidelně hlídá pejska rasy Coton a umí se postarat i o kočky.

Domluví se anglicky. Volný čas tráví nejraději s přáteli a cvičením. Odmala také ráda tvoří a maluje.

Jak Tereza zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Jako úplně první bych se Aničce zkusila představit a vysvětlila bych jí, kdo jsem. Pak se jí zeptala, co třeba ráda dělá. S čím si ráda hraje atd. Abych měla představu, co s ní budu celý den dělat. Od rodičů bych tedy věděla, že má ráda pohyb, takže bych určitě měla v plánu ji vzít přes den ven. Nejspíš na nějaké hřiště nebo procházku. Mohla bych i vzít ven nějaký míč a mohly bychom si s ním házet nebo kopat. Záleží, co by Aničku bavilo, ale určitě bych třeba zkusila přinést nějaké omalovánky nebo s ní hrát nějaké stolní hry. Mezitím by byl samozřejmě oběd, svačiny a večeře. S rodiči bych se domluvila na stravě. Nakonec večer pak samozřejmě hygiena.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Vstoupím do situace já. Když nereaguje rodič druhé holčičky, tak se budu snažit v klidu vysvětlit holčičce, že takhle se to nedělá a měla by hračku vrátit Aničce. Zkusím holčičce nabídnout jinou hračku ke hraní. V této situaci je důležité se postavit za Aničku, protože to sama ještě neumí a nerozumí, co je správné. Je tedy důležité ji to vysvětlit, že holčička si chtěla hrát s její hračkou taky, ale neznala jiný způsob než si hračku vzít silou. Když si chci půjčit něco, co má někdo jiný, můžu k němu přijít a zeptat se, jestli mi to půjčí. Pokud odmítne, nezbývá mi nic jiného, než se s tím smířit.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Aničce určitě vysvětlím situaci. Důležité je s dítětem o tom mluvit, aby vědělo, co se děje. Pokud je Anička unavená po celém dni, tak určitě rychle usne. Pokud by ji nešlo usnout kvůli rodičům, kteří jsou v koloně, tak s Aničkou budu v kontaktu do příjezdu rodičů, aby se cítila v bezpečí. Zkusila bych ji třeba pustit nějakou pohádku, aby odvrátila trochu pozornost od toho, že ještě rodiče nepřijeli. Nejspíš by u pohádky usnula. Pak by nejspíš už rodiče přijeli a já bych jim Aničku v pořádku předala.