Velmi příjemná a sympatická paní Jaroslava přišla do naší kanceláře na minutu přesně.

Setkání bylo velmi dlouhé, jelikož jsem se s radostí zaposlouchala do jejího celoživotního příběhu. Nespočet zkušeností s dětmi mě natolik fascinoval, že jsem paní Jarušku nedokázala v hovoru utnout a naopak jsem s ní debatovala o stylech výchovy nebo o vzdělávání nejmenších :-).

Jaroslava vystudovala na vysoké škole obor meliorace. Dozvěděla jsem se, že se meliorace zabývá zkvalitňováním půd (např. v podobě zavlažování, odvodňování a rekultivací). Tuto školu absolvovala především kvůli tomu, že pochází z hor a celý život ji baví zabývat se přírodou a ekologií.

Celý život je také v úzkém propojení s dětmi. Pracovala jako praktikantka, vedoucí i zdravotník na táborech. Při studiu vysoké školy vypomáhala svým známým s hlídáním.

Za svůj život získala mnoho různých pracovních příležitostí. Velkou zkušeností byla práce ve školství. Na středním odborném učilišti stavebním vyučovala různé odborné předměty (technické kreslení, stavební materiály) a ekologii. Navíc učila i fyziku a občanskou nauku.

Ráda organizovala pro děti výlety (výlet na lodích nebo pod stany). Pro Jaroslavu nebyl nikdy problém učivo dětem předat, ale také pro ni bylo důležité získat si jejich respekt a důvěru.

Jaroslava mě zaujala také tím, že má dlouholeté zkušenosti se všemi věkovými skupinami dětí. Sama má dvě již dospělé dcery, které absolvovaly vysokou školou. Vypomáhala tři roky s hlídáním v jedné rodině, kde se zcela přirozeně cítila jako její součást. O dva chlapce (3 a 9 let) se starala s velkou péčí. Ráda si s nimi hrála v jejich rodinném prostředí, dělala s nimi všechny domácí úkoly, vozila je na kroužky a občas spolu pekli nebo vařili.

Vypomáhala s výchovou dětí jako au-pair. Byla v Lucembursku se 7letou Luckou a 4letým Davídkem. Byla to velmi silná a emotivní zkušenost. S dětmi trávila čas mimo veškerou civilizaci, bez televize a rádia. Děti doprovázela do města především na různé kroužky. Ve Franicii také poznala velmi zajímavou česko-francouzskou rodinu.

Krom všeho vyjmenovaného Jarušku baví práce s montessori pomůckami a určitými montessori prvky.

Dokáže se dětem věnovat jak předčítáním pohádek, tak výtvarnou činností, zpíváním nebo různými pohybovými hrami. Nejraději je ovšem s dětmi venku, kde rozvíjí v dětech pohyb a jejich vnímání k přírodě.

A protože paní Jaroslavu děti obklopují celý život a je s nimi ráda, tak si založila vlastní dětský klub v centru Prahy. S dětmi ve věku od dvou do čtyř let tráví intenzivně každých čtrnáct dní od rána do večera.

Jaroslava nabízí hlídání ke svému pracovnímu úvazku. S dětmi je jí moc dobře, a proto doufá, že si brzy najde další přátelskou rodinu, kde by mohla vypomáhat. Určitě se paní Jarce neváhejte ozvat, protože je velice sympatická, komunikativní a energická! :)

Jak Jaroslava zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Pokud se bude hlídat od rána, tak záleží na tom, jaké bude ten den počasí - pokud bude pršet nebo bude nepříjemná zima, záleží na Aničce, zda bude chtít jít na chvilku ven i v tomto počasí. Pokud nebude chtít jít ven, tak budeme doma hrát hry, které zná, popř. ji naučím nějaké nové. Zkusím jaké zná básničky, písničky, jaká má ráda zvířátka, jaké zvuky různá zvířátka dělají, kde zvířátka žijí. Můžeme zkusit povídat si o vodě, dešti, sněhu, o počasí, o její rodině, o školce, atd. Nechat povídat hlavně Aničku. Vše se upřesní, až se s Aničkou seznámíme a podle jejich zájmů a momentální nálady se rozhodnu, co se s ní bude dělat. V případě hezkého počasí půjdeme určitě ven a zde bude opět záležet na Aničce, kam by asi chtěla venku jít a co by ji bavilo dělat. Vždy se snažím přizpůsobit zájmům a potřebám dítěte. Pokud Aničku do té doby hlídala jen její teta a nikdo jiný, může se stát, že se mnou zpočátku nebude chtít být - potom musím udělat vše, abych si co nejdříve získala její důvěru. Což je tady těžké popsat - záleží na reakcích Aničky - podle toho potom jednám a zkouším, co by pro ni bylo to nejlepší a nejzajímavější.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Zavolám si k sobě tu holčičku, popřípadě k ní společně s Aničkou dojdeme a já holčičce vysvětlím, že sítko je Aničky a že by jí ho měla vrátit, protože je teď Anička moc smutná, když jí to sítko vzala. Teď může dojít k několika reakcích: 1) Holčička sítko vrátí a Anička bude spokojená. Pokusím se Aničce vysvětlit, že až si se sítkem dohraje, tak ho může holčičce půjčit ... 2) Holčička se "vzteká" a nechce sítko vrátit ... holčičce se budu snažit trpělivě vysvětlovat, že sítko je Aničky a že ona je teď moc smutná, když jí to sítko vzala ... pokud to holčička pochopí, sítko vrátí. A Anička třeba slíbí, že jí sítko za chvíli půjčí ... Pokud holčička nic nepochopí, bude se vztekat dál a Anička bude chtít svoje sítko zpátky, tak za pomoci maminky holčičky vrátíme sítko zpět Aničce. Pokud situaci nepochopí ani maminka holčičky, tak si vezmu od holčičky sítko sama a vrátím ho Aničce. A společně zvážíme, co budeme dělat dál.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Vysvětlím Aničce, proč se rodiče opozdí a společně se rozhodneme, co budeme dělat dál - připravíme společně večeři pro Aničku (Anička bude pomáhat a radit - abych vše našla a udělala tak, jak je zvyklá - pokud se společně nerozhodneme, že si to "uděláme po svém"). A naplánujeme, kdy půjde spát a co by chtěla ještě před spaním dělat (mimo večerní hygieny) ... popřípadě, že bude čekat v postýlce, než rodiče přijedou domů ... je těžké teď něco navrhovat a plánovat - vše záleží na reakcích Aničky a podle toho jednat tak, aby byla co nejspokojenější a nejklidnější (než rodiče přijedou nebo než usne).