Adéla je studentka, která má bohaté zkušenosti s péčí o děti různých věkových kategorií. Pravidelně hlídá své dva malé synovce a zkušenosti získala také při hlídání dětí v rodinách, vedení tanečního kroužku ve školce a během pěti let práce se skautskou družinou. Absolvovala také několik táborů jako vedoucí a zdravotník, díky čemuž si osvojila základy první pomoci. S dětmi ráda tráví čas aktivně, vede je k samostatnosti, vztahu k přírodě a vždy se snaží přizpůsobit program jejich zájmům i přáním rodičů.
Ke zvířatům má Adéla velmi blízko, protože od dětství vyrůstala obklopená různými domácími mazlíčky. Má zkušenosti s péčí o kočky, králíky, činčily, slepice i psy a aktuálně pravidelně hlídá jednoho pejska přímo u majitele doma. Bez problémů zvládne venčení, krmení i podávání léků, včetně aplikace injekcí. Ráda se postará o vychované psy všech velikostí, kočky i další běžná domácí zvířata.
Adéla nabízí také pomoc s úklidem domácnosti. Je pečlivá, spolehlivá a nevadí jí žádný typ běžného úklidu. Nejčastěji hledá jednorázové nebo nárazové úklidy a ráda pomůže s pravidelnou údržbou domácnosti. Při práci využívá úklidové prostředky a vybavení, které jsou v domácnosti k dispozici, a zakládá si na důkladně odvedené práci.
Jak Adéla zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
Protože vím, že mě Anička uvidí poprvé a je zvyklá spíš jen na rodinu, nejdřív bych si s ní chvíli hrála doma v jejím bezpečném prostředí, abychom prolomily ledy. Jakmile uvidím, že si na mě zvykla, sbalíme batůžek a vyrazíme ven. Víme o ní, že u knížek moc nevydrží a miluje pohyb, takže hřiště nebo velký park jsou jasná volba. Napadlo mě vzít ji třeba do Stromovky na tamní parádní hřiště. Určitě bych vymyslela nějakou hru, kde se vyřádí – třeba házení s míčem, honěnou nebo „opičí dráhu“ na prolézačkách.
Po obědě bychom daly klidnější režim. Protože čtení ji nebere, spíš bychom si kreslily, stavěly z lega nebo bych jí unavené vyprávěla nějaký příběh. Odpoledne zase vyběhneme na chvíli ven. Celý den bych průběžně fotila a posílala zprávy rodičům, aby byli v klidu. Večer už bych směřovala ke klidu – pomalé koupání, pyžamo a pohádka v posteli, aby byla při příjezdu rodičů sice utahaná po skvělém dni, ale ne přetažená.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
V takové chvíli je nejdůležitější klid, abych situaci ještě víc nevyhrotila. Hned bych si k holkám dřepla na jejich úroveň, objala plačící Aničku a uklidnila ji, že to společně vyřešíme. Druhé holčičce bych pak s úsměvem, ale jasně řekla, že se věci z ruky neberou a že Anička teď sítko potřebuje, protože peče dortík.
Místo braní věcí zpět silou bych se pokusila o kompromis a hru. Zeptala bych se jich: „Holky, a nechcete si otevřít cukrárnu společně?“ Navrhla bych, že Anička bude bábovky dál cukrovat a druhá holčička je může zdobit kamínky nebo je vyklápět z formiček. Kdyby druhá holčička spolupracovat nechtěla, pomohla bych jí najít v písku jiné sítko nebo lopatku, ale Aničce bych její hračku vrátila. Chci, aby Anička věděla, že se na mě může spolehnout a že ji nenechám ve štychu.
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
Maminku do telefonu okamžitě ujistím, že se vůbec nic neděje, ať jsou v klidu a jedou opatrně. Pro mě je základ, aby rodiče nebyli ve stresu na dálnici – s Aničkou to zvládnu naprosto bez problému a ráda u ní zůstanu, jak dlouho bude potřeba.
Aničce bych vůbec neříkala, že rodiče nestíhají, abych v ní nevyvolala strach. Naopak bych jí to podala jako super bonus – že máme s maminkou tajnou dohodu a čeká nás ještě večerní program. Protože už je po celém dni unavená, rozhodně bych ji už nebláznila žádným divokým pohybem. Zalezly bychom rovnou do postele a udělaly si útulný bunkr z peřin.
Kdyby se jí přece jen začalo stýskat a začala natahovat, neodbývala bych to větami jako „nebreč, máma už jede“. Její emoce bych plně přijala, objala ji a řekla jí, že je úplně v pořádku, že se jí stýská, protože má ty nejlepší rodiče na světě. Pak bych se pokusila odvést pozornost ke klidnému povídání – začala bych jí vyprávět pohádku (třeba o autíčkách, co jedou z výletu a vezou jí tajné překvapení) nebo bychom si povídaly o tom, co skvělého spolu podnikneme příště. Budu u ní ležet, povídat si s ní tichým hlasem a pomáhat jí se uvolnit, dokud neusne. S maminkou zůstanu na příjmu přes SMS, a až dorazí, Anička už bude pravděpodobně spokojeně spát.
