Zuzana K.

Zuzana se narodila v Praze a žije tu dodnes. Chodila tu na základní školu sportovní a potom nastoupila na ekonomickou školu, kterou letos dokončila. Během studia měla různé brigády v restauracích nebo ve vinotéce. Deset let hrála basket.

Ačkoli je mladá, s dětmi má už mnoho zkušeností. Má šestiletého bratra, kterého často hlídala od narození. Přes hlídačky.cz si našla několik rodin, kam chodí vypomáhat: má na starosti tříletou holčičku, dvacetiměsíčního chlapečka, sedmnáctiměsíční holčičku a potom dva sourozence - dvouletého a čtyřletého chlapce.

Malé děti má na starost i půl dne, umí se o ně kompletně postarat. Uvaří, vykoupe je nebo jde s nimi na procházku.

Má zkušenosti i s alergií na vejce, mléko a sóju.

Ve svém volnu se věnuje sportu, chodí na fotbal, hraje tenis a badminton. Ráda chodí na procházky a věnuje se zvířatům, doma má psa a kočku. Také ji baví práce s dětmi.

Jak Zuzana zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Nejdříve bych si s Andulkou chvíli pohrála doma, abychom se vzájemně oťukaly a trošku se poznaly. Poté bych Aničku vzala na nějaké místní dětské hřiště, které ona sama zná. Cestou bych se ji snažila trošku rozpovídat, jak se jí líbí ve školce, zda tam má nějaké kamarádky, jak se jmenují, s čím si rády hrají atd..Na hřišti by mohla dělat různé oblíbené činnosti..houpání, klouzání, "lítání" s kamarády ze školky, jednoduše aby se vyřádila, cestou domu bychom mohly dát závod, která z nás bude dřív u vchodu/vrat atd., samozřejmě v rámci možností, aby byla zachována bezpečnost dítěte. Doma bychom si mohly dát něco ke svačině, a k přípravě bych zapojila i Aničku, např. aby mi podávala suroviny, sypala věci do misky, jednoduše aby měla stále co dělat. Poté bychom si mohly zahrát nějakou oblíbenou hru Aničky, ať už stolní, nebo na schovávanou, nebo jakoukoliv jinou, která by Aničku bavila, a třeba by se i něco užitečného přiučila. Poté bych se rozloučila, a snažila se Aničku "navnadit" na moji příští návštěvu.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Sítko bych holčičce vzala zpět, a řekla jí, že pokud si s ním chce hrát a vidí, že si s ním zrovna hraje někdo jiný, musí hezky poprosit, zda by si ho nemohla půjčit, a Anička by ho holčičce určitě půjčila. Nebo bych cizí holčičce nabídla jinou hračku. Aničce bych poté také vysvětlila, že pokud ji někdo hezky o něco poprosí, bylo by od ni hezké, kdyby dotyčnému vyhověla. Také bych jí řekla, že pokud ale hračku/předmět zrovna bude chtít a potřebovat pro sebe, může dotyčnému říci, ať chvíli počká, až si dohraje, a poté mu věc ráda půjčí, ve věku 5let, už by toto děti měly chápat.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Aničce bych vysvětlila situaci tak, jak je. Že rodiče stojí v koloně, ale že až se probudí, tak budou doma. Andulce bych napustila vanu, poté ji uložila do postele a zeptala se, jakou pohádku by ráda, abych ji přečetla, nebo bych si nějakou mohla vymyslet "za pochodu", to děti většinou zaručeně zaujme - protože ji určitě ještě nikdy neslyšely. Pokud by ani knížka Aničku nezabavila, mohly bychom si povídat, co jsme za celý den prožily, dělaly, co se bude dít zítra, kolikrát se ještě vyspí, než bude mít narozeniny/budou Vánoce/prázdniny, cokoliv v dohlednu..Jednoduše ji převést na jiné myšlenky, potom většinou unavené dítě usne, ani neví jak.