Lucie pochází z Dačic, nyní žije v Českých Budějovicích. Vystudovala pedagogickou střední školu, v rámci které absolvovala praxe v dětském domově, školní družině nebo mateřské škole, ale i v domově pro seniory.
Pravidelně jezdí na letní dětské tábory, kde pro děti od osmi let připravuje program. Tábory jsou pod domem dětí a mládeže a jsou většinou sportovně zaměřeny. Sama má dvě děti ve věku čtyři a sedm let.
Ve volném čase ráda jezdí na kole a hraje společenské hry.
Jak Lucie zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
Nejprve se Aničce představím, řekneme si spolu - co máme rádi, co nás baví, co nás nebaví, zeptám se jí, jestli by mi ukázala svůj pokoj a své oblíbené hračky. Po navázání základního kontaktu se vrhneme na vytváření společného programu. Vzhledem k tomu, že Anička už chodí do školky, pojmeme náplň podobně jako ve školce, kdy se budeme soustředit na to, abychom skloubili zábavu a zároveň dodrželi pitný a jídelní režim + zařadili i poobědový spánek pro regeneraci a psychickou pohodu. Dopoledne bychom spíš věnovali pohybově náročnějším hrám a po obědě bychom vyrazili například na procházku, nebo se naučili něco nového, s čím bychom se mohli následně „pochlubit“ mamince a tatínkovi.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
Nejprve si vizuálně zkontroluji situaci, jestli se na blízku nacházejí rodiče druhé holčičky. Pokud ano, navážu na interakci s nimi a budeme se snažit vyřešit situaci tak, abychom dosáhli spokojenosti u obou děvčat. Pokud na blízku nejsou, převezmu iniciativu na sebe a nejprve poučím holčičku o tom, že si nemůže bez dovolení brát cizí věci. Vzápětí si řekneme, že se vždy musíme napřed zeptat, když si chceme něco půjčit. Zkusím Aničce navrhnout, jestli by si mohla holčička hrát s námi, a že bychom si cukrování bábovek mohli mezi sebou rozdělit. V závislosti na chování a reakcích obou děvčat, buďto zapojím děvčata do společné hry, nebo situaci vyřeším autoritativně, kdy získáme od holčičky sítko a jí buďto namotivuji k jiné formě hry, popřípadě odkážu na její rodiče. S Aničkou si pak celou situaci ještě jednou projdeme, aby věděla, jak bychom se měli správně chovat a co se případně nedělá.
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
V první řadě uklidním rodiče a popřeji jim, aby hlavně v klidu a v pořádku dojeli domů. Ujistím je, že v nastalé situaci samozřejmě nikam neodejdu a vyčkám do jejich příjezdu. S Aničkou si vysvětlíme, že maminka s tatínkem se na ni již moc těší, ale že i spousta dalších rodičů je zrovna na cestě za svými dětmi a že máme moc malé silnice, tak to bude ještě chvilku trvat. Pokud bude Anička souhlasit (v závislosti na čase) společně vytvoříme pro rodiče přání / obrázek / výrobek, abychom je překvapili a potěšili po náročné cestě. Anička se tak rozptýlí a čas jí bude rychleji utíkat. Pokud se návrat rodičů protáhne, provedeme hygienu a uložím Aničku do postele. Vzhledem k tomu, že nemá ráda četbu, budeme si pohádku vyprávět (zde je možné nechat roli vypravěče na dítěti a být buďto pasivním posluchačem, nebo aktivně spolu s dítětem děj rozvíjet), popřípadě hrát s rekvizitami.
