Karolína B.

Slečna Karolína je milá a trpělivá studentka psychologie, která má bohaté zkušenosti s hlídáním dětí. Sama má tři neteře a jednoho synovce ve věku od tří do sedmi let, takže dobře ví, co děti různého věku potřebují. Hlídala také chlapečka od dvou do tří let a pravidelně se starala o pětiletého chlapce s ADHD, se kterým se naučila velké trpělivosti. Nejraději tráví čas s dětmi ve věku okolo pěti let, ale zvládne i batolata. Ráda s dětmi vyráží ven, tvoří, čte pohádky nebo si hraje na hřišti. Díky zkušenostem z historického spolku dokáže připravit i zábavné programy a troufla by si pohlídat i děti s lehčím autismem. Nabízí dlouhodobé a stabilní hlídání přes týden, včetně možnosti doprovodu dětí na kroužky či přespání.

Se seniory má Karolína zkušenosti zejména ze sociální oblasti. Pracovala v sociální službě, kde se starala o vozíčkáře, a během pandemie pomáhala v domově seniorů, kde zajišťovala i hygienu a péči o imobilní klienty. Nyní navštěvuje paní, se kterou tráví čas a pomáhá jí s běžnými činnostmi. Se seniory je ochotná nejen si povídat a trávit s nimi čas, ale zvládne pomoci i s hygienou, léky či připravit jídlo.

Karolína má také kladný vztah ke zvířatům. Sama má již osm let kocoura a dříve měla i pejska. Zkušenosti má jak s malými, tak i s většími psy a zvládne se postarat i o mazlíčky, kteří potřebují podávání léků. Hlídání nabízí spíše nárazově a to jak u rodin doma, tak i u sebe v případě menších zvířat.

Jak Karolína zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Nejdříve bych se s Aničkou snažila navázat nenuceně kontakt, například jí pokládat otázky, jaká je její oblíbená hračka, jakou barvu má ráda a tak podobně, aby se u ní trochu snížila nervozita z cizího člověka. Potom bychom se domluvily, co budeme dělat- pokud má Anička ráda pohyb, nejspíše bychom si vyšly ven na procházku nebo na hřiště. Podle toho, na jak dlouho a jak daleko bychom s Aničkou šly, bych s sebou vzala i něco k jídlu nebo bychom se na oběd vrátily domů. Po obědě by záleželo na Aničce, co by ráda dělala, ale navrhla bych jí třeba si něco vytvořit nebo namalovat, a nebo klidně zase být venku a hrát si či se zabavit nějakým pohybem.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Snažila bych se vstřícně a klidně holčičce vysvětlit, že si se sítkem zrovna hrála Anička a poprosila bych ji, jestli by jí hračku mohla zase vrátit. Taky bych zdůraznila, že by se o hračku mohly spolu podělit, aby žádná z nich nebyla smutná a na každou se dostalo. Pokud by to nezafungovalo, zkusila bych Aničce nabídnout jinou hračku.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Aničce bych situaci vysvětlila a snažila se ji uklidnit, že rodiče jsou už na cestě, jen jim to ještě nějaký čas potrvá. Navrhla bych jí, abychom se šly společně nachystat ke spánku, případně jí pomohla s koupelí, čištěním zubů, oblékáním pyžama či s různými úkony, na které je zvyklá (po telefonu bych se domluvila s rodiči, co všechno je třeba). Potom bych Aničku uložila do postele a přečetla jí pohádku na dobrou noc. Podle potřeby bych zůstala dál u ní, kdyby jí nešlo usnout a třeba by plakala.