Daniela M.

Daniela je z Chomutova a protože vždy věděla, že chce pracovat s dětmi, tak šla na střední pedagogickou školu, kterou letos úspěšně dokončila a ve studiu plánuje pokračovat na vysoké škole v oboru Speciální pedagogika. Ráda by jednou pracovala jako učitelka ve školce.

Na střední pedagogické škole měla každý rok tři nebo čtyři týdny praxe ve školním zařízení a kromě toho chodila i na průběžné praxe. Jeden rok byla ve školce, další ve školní družině a třetí také ve školce, ale tentokrát ve speciální logopedické třídě. Samostatně pro děti chystala program a různé činnosti. Celkem ve třídě měla přes dvacet dětí.

Od roku 2016 jezdí jako vedoucí na pionýrské tábory. Celkem tam je tři týdny a vždy má nejmladší oddíl šestiletých dětí. V oddílu jich je kolem dvanácti. S ostatními vedoucími připravuje celotáborovou hru a každodenní program. Snaží se děti naučit správnému chování v přírodě a bezpečné práci s ohněm.

Přes hlídačky.cz už byla hlídat tříletou holčičku, která měla neštovice, takže se ji snažila po několik týdnů, kdy byla nemocná, zabavit. Skládaly spolu puzzle, kreslily, malovaly, nebo si hrály s kinetickým pískem. Dále hlídala dvouletou holčičku, za kterou přišla dopoledne, vzala ji na procházku a vrátily se na oběd. Odpoledne většinou chodí na hřiště.

Domluví se anglicky. Hraje na saxofon, klavír, kytaru a flétnu. Ve volném čase ráda pracuje s dětmi, chystá si přípravy na tábory a jezdí na výlety po České republice.

Jak Daniela zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

S Aničkou bych se nejdříve seznámila, povídali bychom si o tom, co máme a děláme rádi, jak se jí líbí ve školce...u toho by si hrála (stavěla, kreslila, co by chtěla zrovna dělat) na základě toho bych se rozhodla, jestli vyrazíme na procházku, třeba i s odrážedlem, nebo jestli má kolo, tak ji na něm naučit jezdit. Došli bychom na hřiště. Vrátili bychom se na oběd. Po obědě by následoval odpočinek, s pohádkou, popřípadě by usnula. Po odpočinku bych zase vyrazila ven. Podívala bych se, jestli není v okolí nějaká akce pro děti, popřípadě nějaká výstava. Vrátili bychom se na večeři. Po ní bych ji pustila nějakou pohádku a uložila.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Uklidnila bych Aničku, není proč brečet. Šly bychom spolu za druhou holčičkou a vysvětlila bych jí, že si se sítkem hrála Anička a že jestli si ho chce půjčit stačí se Aničky zeptat. Snažila bych se o to, aby si Anička ,,docukrovala,, bábovku a druhá holčička, aby se jí zeptala, jestli si ho může půjčit. A dohlédnout na to, aby sítko opravdu Anička půjčila. Možná bych i očekávala příchod rodiče druhé holčičky, která by to podpořila a pokusila se také dětem vysvětlit, jak by se měli zachovat v těchto situacích.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Informovala bych Aničku, jak se situace má. Vysvětlila bych jí, co se teď bude dít, aby se nebála, že se rodiče jen zdrželi v koloně a přijedou, ale že je nejspíš uvidí, až se ráno probudí. Popřípadě bych nechala rodiče, ať si také promluví s dítětem a ujistí ho, že to bude v pořádku. Aničku bych uložila, přečetla pohádku, povídala si s ní a odpovídala na její otázky. Poprosila bych rodiče, aby mě v průběhu informovali o tom, jak se situace vyvíjí. S Aničkou bych byla dokud by se rodiče nevrátili.