Kristina se chce věnovat hlídání dětí, protože už od školky věděla, že je to její poslání. Začínala hlídáním sousedovic dítěte a později hlídala děti i jedné paní v obci, a to i přes noc. Noční hlídání jí nevadí ani nyní. Nejraději má ty nejmenší děti, bez problémů zvládne i miminka. Během studia na střední škole jezdila na hasičské tábory, vedla dílničky v knihovně v Plzni a dnes prezenčně studuje navazující magisterský obor speciální pedagogiky. Má zkušenosti s dětmi s autismem, pracovala i ve speciální škole a ráda pohlídá děti se speciálními potřebami. Baví ji sledovat jejich pokroky a fascinuje ji, jak děti s autismem vnímají hudbu. Hudba je jí obecně velmi blízká, hraje na klavír v orchestru, doučuje jedenáctiletou holčičku na flétnu a je schopná učit základy klavíru, flétny i zpěvu (zejména menší děti). Ráda s dětmi tvoří a sama vymýšlí didaktické pomůcky. Má také zkušenost s rodinou, kde způsob péče nebyl podle jejích představ, což jí pomohlo lépe si ujasnit vlastní přístup k respektujícímu a citlivému hlídání. Hlídání nabízí v Brně a okolí.
How Kristina handles everyday situations
You are about to look after 5 years old Anna from Prague. She has been going to kindergarten for a year and her mum and dad need to have a rest and go for the trip together on Saturday. You know Anna has been looked after only by her mum's sister, she would not last long for the book and enjoys any movement the most. The parents won't have any special requirements for the daily schedule leaving it completely up to you. What is your common Saturday going to look like?
S Aničkou bych strávila den tak, aby se cítila bezpečně, spokojeně a měla dostatek prostoru pro pohyb, který ji podle rodičů nejvíce baví. Den bych vedla flexibilně podle její nálady a energie, protože je to naše první společné hlídání a je důležité, aby měla pocit jistoty.
Ráno bych začala klidným seznámením, aby měla čas si mě „osahat“ a cítit se uvolněně. Nabídla bych jí několik možností, co by chtěla dělat jako první. Dopoledne bychom vyrazily ven — na hřiště, do parku nebo na kratší procházku s jednoduchými úkoly (hledání barev, sbírání přírodnin, skákání po kamenech). Aktivity bych volila tak, aby pro ni byly příjemné a přirozené.
Po obědě bych zařadila klidnější část dne podle toho, jak bude unavená — například tvoření, stavění z kostek nebo hraní s jejími oblíbenými hračkami.
Odpoledne bych opět nabídla aktivnější činnosti, třeba jednoduché pohybové hry doma, taneční hry, malou překážkovou dráhu nebo další pobyt venku, pokud bude mít chuť.
Celý den bych vedla tak, aby byl pro Aničku přirozený, hravý a bezpečný. Rodiče nemají speciální požadavky na harmonogram, takže bych reagovala hlavně na její potřeby a aktuální rozpoložení. Průběžně bych rodičům poslala krátkou zprávu, aby věděli, že je vše v pořádku.
You are at the sandpit with Anna enjoying not only playing at climbing frames but also making sand cakes. Anna is sitting calmly trying to prepare a confectionery pleasure. She is holding a sifter in her hand "sugaring" the sand cake. Suddenly, a little girl approximately at the same age comes to her, takes the sifter and is going to play with it herself. Anna is really unhappy and looks as she is going to cry. How are you going to solve the situation?
V první chvíli bych se věnovala Aničce, protože je to ona, kdo prožívá silnou emoci. Poklidně bych k ní přistoupila, navázala oční kontakt a uznala její pocit: „Vidím, že tě to mrzí. Ty sis se sítkem hrála a teď ho má někdo jiný.“
Tím jí dám najevo, že její emoce jsou v pořádku a že jsem tu pro ni.
Poté bych se obrátila i na druhé dítě, klidně a bez napomínání. Jednoduše bych popsala situaci:
„Anička si s tím sítkem teď hrála. Můžeme se domluvit, jak to uděláme.“
Nabídla bych několik možností, aby měly obě děti pocit, že se na řešení podílejí:
- „Můžete se s ním střídat.“
- „Můžeme najít jiné sítko nebo jinou formičku.“
Pokud by Anička sama řekla, že si vezme jinou hračku a že jí to nevadí, přijala bych její návrh — je to její rozhodnutí a je v pořádku ho respektovat.
Pokud by se ale necítila dobře nebo by druhé dítě nechtělo spolupracovat, jemně bych sítko vrátila Aničce se stručným vysvětlením: „Aničce to teď patří, hrála si s tím jako první. Za chvilku se můžete vystřídat.“
Aničce bych pak pomohla vrátit se do hry — třeba tím, že mi ukáže, jak chce bábovku „dozdobit“, nebo že společně postavíme další.
Celou situaci bych vedla klidně, bez zbytečného moralizování, s důrazem na domluvu a respekt k oběma dětem.
You have agreed with the parents they would come back home in the evening to make their daughter fall asleep. Half an hour before they should arrive, the desperate mother is calling you she has been stuck in traffic on the highway and they will certainly not be able to arrive on time. There is going to be a serious delay and there is nobody to substitute for them. Anna is quite tired of the all-day rollicking and she is asking for her parents. How are you going to cope with the situation?
V první řadě bych maminku uklidnila, že je vše v pořádku a že Aničku zvládnu uložit ke spánku i bez jejich přítomnosti. Ujistila bych ji, že se o ni postarám a že jim dám vědět, jakmile bude spát.
Poté bych se věnovala Aničce, která je unavená a ptá se po rodičích. Klidně a jednoduše bych jí vysvětlila, že rodiče uvízli v koloně a dorazí později. Důležité je, aby cítila jistotu a bezpečí, proto bych jí nabídla klidný večerní rituál podobný tomu, který má doma. Uložila bych ji ke spánku s oblíbeným plyšákem nebo dekou a zůstala u ní tak dlouho, jak by potřebovala, aby se cítila klidně.
Rodičům bych po telefonu nebo zprávou dala vědět, že Anička spí a že je vše v pořádku, aby se nemuseli stresovat. Celou situaci bych vedla s klidem, empatií a respektem k potřebám Aničky i rodičů, aby večer proběhl co nejpříjemněji navzdory nečekanému zpoždění.
