Pečujete o svoje rodiče? Je jim přes devadesát let a péče o ně je den ode dne náročnější tak, jak to bylo u nás? Nebo se dokonce plíživě hlásí demence, která hodlá již tak těžké stáří ještě víc zkomplikovat? Se vším si paní Ivona poradí. Chodila k nám pravidelně téměř rok a půl než tatínek zemřel. Vždy přišla přesně ve smluvený čas. Každé ráno o víkendech mu pomáhala se vstáváním, hygienou, oblékáním a pečlivě prováděla i ošetřovatelské úkony, když tatínkovi otékaly nohy. Připravovala snídani a vždy stihla ještě něco navíc. Něco navíc, co jsem po ní ani nežádala, ale čím mi ulehčila práci v tatínkově domácnosti. Umyla nádobí, zametla a setřela podlahu, vynesla smetí... Nikdy se nestalo, že by zapomněla dát tatínkovi léky v danou dobu. Chodila taky navečer uvařit večeři, pomoct mu s hygienou, a když pak tatínek už nemohl být doma sám a já chtěla aspoň na odpoledne jít se svými vnoučaty na procházku, ochotně mu věnovala svůj čas, kdy si spolu povídali. Dovedla ho krásně povzbudit v tom, aby jí vyprávěl, co v životě zažil. Empaticky vystihla, když byl unavený a nechala ho v klidu odpočívat. Po její návštěvě býval tatínek spokojený a uklidněný. I díky jí mohl zůstat doma, aniž bych já vyhořela, až do svého posledního vydechnutí. Za Vaši péči srdečné díky Vám, paní Ivono.
Dana
