Aneta B.

Aneta se narodila v Praze a protože od čtyř let hraje na flétnu, rozhodla se vystudovat gymnázium s hudebním zaměřením. Díky tomu se ve škole mohla věnovat hře na příčnou flétnu. Nyní odmaturovala a dostala se na Karlovu Univerzitu, obor Vychovatelství, kam bude nastupovat letos na podzim.

S hlídáním dětí začala nejdříve v rodině a po známých. Zkušenost má i s úplně malými miminky, jedno chodí hlídat od jeho dvou měsíců. Vždy si ho vyzvedne a jede s ním do parku, na procházku a potom domů. Zvládne ho nakrmit, přebalit i vykoupat.

Příležitostně chodí hlídat i dvouletého chlapečka, když si rodiče potřebují něco zařídit nebo roční holčičku, se kterou si ráda hraje. Je zvyklá se postarat i o starší děti, díky sestřenici, kterou má občas na starost od jejích dvou let a které je nyní jedenáct. Nejčastěji jezdí společně na výlety nebo na procházky do přírody.

Čtyři roky jezdí v létě na dětské tábory, které pořádá pražský Dům dětí a mládeže, jako vedoucí. Na starost má přibližně 40-50 dětí ve věku pět až deset let. Spolu s dalšími vedoucími připravuje program, plánuje celotáborovou hru i celodenní výlety a dohlíží na hygienu.

V pražském rodinném centru vede individuální kroužky pro děti, které učí hře na flétnu a na klavír. Jejím žákům je většinou šest až dvanáct let.

Během jednoho školního roku chodila pravidelně do domova seniorů, kde pomáhala jako dobrovolník. Spolupracovala na vymýšlení programu, hrála s nimi kuželky, šipky, doprovázela je na zahradu, četla jim, nebo si s nimi povídala a pomáhala i s organizací vánočního koncertu.

Menší zkušenost má i s úklidem (kromě toho klasického doma) - sedm let chodila pravidelně uklízet společné prostory v panelovém domě.

Domluví se anglicky, německy a polsky. Hraje na flétnu, klavír, kytaru a ukulele. Ve volném čase ráda hraje na různé nástroje, zajímá se o sebevzdělávání, a studuje různé výchovné metody.

Jak Aneta zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Jelikož rodiče jedou na výlet, pravděpodobně bude hezké počasí, takže půjdeme ven. Pokud má Anička kolo nebo koloběžku, vezmeme je s sebou. Najdu si cyklostezky a dětská hřiště v okolí. Pokud nic zajímavého nebude, půjdeme třeba do Zoo. Rodičů se samozřejmě zeptám, jestli se vším souhlasí. Budu mít sice přibližný plán dne, ale řídit se budu spíše Aniččinými potřebami a náladou. Hodně se jí budu ptát, co by chtěla dělat, když si nebude jistá, nabídnu jí některé z možností. Od rodičů zajistím dostatečné množství jídla/seznam všeho, co Aničce ne/smím dát.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Protože mně by se taky nelíbilo, kdyby mi někdo bez dovolení bral mé věci, poprosím holčičku, aby nám sítko vrátila. V případě, že vrátí, bude vše v pořádku, Aničce vysvětlím, že holčička si asi taky chtěla hrát se sítkem, ale pravděpodobně si o to neumí říct. V případě, že holčička sítko hned nevrátí, poprosím její maminku, bude-li to vhodné; nebo řeknu Aničce, že holčička má o sítko zájem a jestli jí nevadí, že si ho na chvilinku půjčí. Pokud to nepomůže, pokusím se odvést její pozornost jinam, aby nebyla zbytečně smutná (například na jinou hru, prolézačku, nebo si s ní začnu o něčem povídat).

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Rychle se vyptám na všechny podrobnosti uspávání Aničky a pokusím se ji uspat sama, mám s tím již zkušenosti (u mladších dětí). Trpělivě Aničce vysvětlím, že rodiče se zpozdí, vrátí se domů, až už bude Anička spinkat. Pokud to nepomůže, začneme se chystat ke spánku a postupně vyzkouším Aničku pomazlit, hrát si s ní oblíbenou hru, nechám se provést po jejím pokojíčku, zkusím číst knížku, pustím v postýlce audio pohádku na mobilu, pustíme si pohádku v televizi..., cokoli, co Aničku uspí, v horším případě udrží v klidu do příjezdu rodičů. Po návratu se jich budu ptát, jestli bylo vše, co jsem s Aničku celý den dělala, v pořádku.