Jak s dětmi mluvit o momentální situaci

Rizikovou skupinou koronaviru jsou hlavně senioři, děti mají často bezpříznakový nebo velmi lehký průběh. Možná právě proto se může stát, že dětem zapomeneme nastalou situaci jasně vysvětlit. I pro ně se toho ale hodně změnilo prakticky přes noc a třeba ani nerozumí tomu, proč najednou nesmí za babičkou nebo s klukama na fotbal.

Podle Aleny Machálkové, která přes třicet let pracuje jako dětská sestra, je důležité, aby byl rodič dítěti oporou. “Přístup rodičů hraje nesmírně důležitou roli, ať už se jedná o banální nachlazení či ošklivý úraz. Dítě potřebuje silné a klidné rodiče, kteří ho utěší,” vysvětluje. Pokud tedy budeme vystresovaní a vystrašení, dítě od nás tyto emoce převezme.

“Ačkoli děti nepatří mezi ohroženou skupinu, chápou, že se něco děje už jen kvůli změně zaběhnutého řádu - najednou nejdou do školky, na kroužek mezi kamarády či na návštěvu za prarodiči. Je právě na rodičích, aby jim nastalou situaci vysvětlili. Nejlépe v klidu a při vysvětlování vzít v potaz jeho věk a možnosti chápání,” dodává.

“Klíčové je naučit děti jakéhokoli věku zodpovědnosti za sebe i za druhé. Umývání rukou by mělo být naprostou samozřejmostí při každém návratu domů, před jídlem, po použití toalety a v případě, že si ruce jakkoli zašpiní například při hře nebo vaření,” upozorňuje zdravotní sestra a nakonec ještě přidává doporučení na následující dny.

“Všem rodičům bych chtěla vzkázat, aby se pokusili aspoň na chvíli oprostit od stresu, který pochopitelně dolehl na všechny z nás, a užili si čas se svým dítětem. Pokud jste zdraví, jděte na procházku do přírody, hodně větrejte, přečtěte dětem pohádku nebo se podívejte na jejich oblíbený film. Možná zjistíte, že to pomohlo i vám. Dětem zajistěte bohatý, ale pohodový program. Nezdržujte se ve větších skupinách dětí ani dospělých dokud se situace nestabilizuje. A zkuste nepanikařit, ničemu to nepomůže, spíš naopak. Situace je vážná, ale taky skončí a bude zase dobře. Všichni se teď musíme obrnit trpělivostí.”

Se zdravotní sestrou souhlasí i psycholožka Pavlína Doležalová.

“V první řadě je důležité, abychom my dospělí šli dětem příkladem - a to především svým chováním, jednáním, vystupováním. Děti jsou citlivé i na neverbální projevy, jako jsou různé pohledy nebo mimika obličeje. Právě v této akutní situaci je nutné zachovat klidnou hlavu - doslova. Dát dětem najevo, že to zvládneme, že zase bude dobře. 

Jako dospělí máme právě tendenci podceňovat dětskou vnímavost okolního dění. Pracujme se slovem naděje, které si i přes jeho abstraktnost děti umí představit. Snažme se zůstat pozitivní a nepropadat panicce. Prospěje to nejen nám, ale i těm nejmenším.”

Respektujte nařízení, ale nepanikařte

“Jeden z nejhorších postupů je právě nechat se strhnout panikou, která všude vládne. Snažme se děti spíše zabavit, podpořit, zaujmout jejich pozornost něčím pro ně prospěšným a příjemným. Hledejme společné rodinné aktivity, při nichž můžeme trávit čas pospolu a sportovat či se jinak rozvíjet, a zároveň z toho všeho nebýt na "švestku" a zůstat co nejvíce psychicky i fyzicky fit.

Nepodceňujme však samozřejmě bezpečnostní opatření, dětem je v klidu vysvětlujme (ideální je přizpůsobit termíny slovníku dítěte dle jeho věku - malé dítě nerozumí slovu karanténa, ale pochopí, že teď nemůžeme jít do školy nebo ven, protože by mohlo být nemocné nebo nakazit ostatní děti). 

Nejen pro komunikaci s dětmi je zásadní trpělivost. Dnešní doba a tato situace obzvláště prověřují charakter každého z nás. Ukažme dětem, že stojí za to být dobrým člověkem, a že z náročné situace, když jí přijmeme jako výzvu, můžeme vyjít silnější,” pokračuje v radách nejen rodičům Doležalová.

A jak konkrétně s dětmi komunikovat? Jak jim říct, proč nemůžou do divadla, na které se tolik těšili, proč najednou nemohou do školky a proč jejich narozeninová oslava bude letos jen v rodinném kruhu?

“Děti ocení přímou otevřenou transparentní komunikaci bez výmyslů a vytáček. Odpovídejme našim ratolestem na jejich (někdy i zvláštní či rýpavé) dotazy a nenechme je tápat v jejich domněnkách, které mohou být někdy mnohem temnější, než samotná realita,” vysvětluje psycholožka, která několik let pracovala na dětské psychiatrii.

I s těmi nejmenšími dětmi mluvte narovinu. Řekněte jim, že všechny školky, zoologické zahrady i divadla jsou zavřené, protože je hodně nemocných lidí. Vysvětlete jim, jak fungují nemoci. Samozřejmě stačí úplně jednoduše - někdo má bacily a tak je nemocný. Když se potká se zdravým člověkem, bacily na něho můžou přeskočit a také onemocní. Proto je potřeba, aby byli všichni lidé raději doma a pokud nemusí, nevycházeli ven. Bacily ale mohou být i venku v metru, autobuse nebo na pískovišti. Kvůli tomu si všichni musí pořádně umýt ruce, aby si toho bacila potom nedali do pusy sami.

“Dále zahrnujme děti láskou, péčí a vedením. Dejme svým dětem oporu a možnost se v nejisté době spolehnout na rodinný krb. Je důležité udržet nějaký harmonogram každý den, vykonávat maximum možných rituálů, jako dříve,” doporučuje Doležalová.

Sestavte si společně denní rozvrh a zařaďte všechny aktivity, co byste chtěli dělat (hraní her, sledování filmů nebo čtení knih), ale nezapomeňte ani na ty méně oblíbené, jak je vaření, úklid a učení nebo práce.

Pokud se dětem bude stýskat po jejich kamarádech nebo po babičce, můžete s nimi telefonovat nebo dětem ukázat, jak funguje videohovor. Prarodičům, kteří jsou odříznutí od vnoučat, udělá takový telefonát určitě velkou radost.

A pokud je dítě nešťastné, že přijde o narozeninovou párty s kamarády, o fotbalový turnaj nebo o lyžování, dovolte mu, ať si emoce prožije. Buďte s ním, domluvte se, že si to společně vynahradíte hned, jakmile to bude možné, ale akceptujte, že je teď kvůli tomu smutné a nevymlouvejte mu to.

“Přijímejme nálady a stavy dítěte - smutek, vztek, frustrace či bezmoc jsou naprosto normální za takovýchto okolností. Netrestejme proto děti za jejich pocity, naopak se snažme hledat možnosti, jak emoce co nejlépe ventilovat (cvičení, deskové hry...),” dodala Doležalová na závěr.