Odpůrci individuálního vzdělávání se obávají sociální fobie doma vzdělávaných dětí a toho, že si tyto děti nezvládnou vybudovat pozici v kolektivu. Ti rozumní z řad příznivců této alternativy si však naštěstí uvědomují, že je v zájmu dítěte zprostředkovat mu dostatek sociálních kontaktů. Pro domácí vzdělání argumentují tím, že jako rodiče dobře vědí, co jejich ratolesti dobře znají a co ještě potřebují procvičit a že také výukou v praxi se stává jejich vzdělávání efektivnějším.
Mezi důvody, proč se rodiče rozhodují pro toto alternativní řešení, patří například zdravotní stav dětí, nesouhlas se školským systémem, šikana, nadprůměrné nadání dětí apod.
Proti domácímu vzdělávání stojí fakt, že je poměrně finančně náročné. Rodině musí často stačit pouze příjem jednoho z rodičů. A také ne každému dítěti a rodiči tento styl výuky vyhovuje.
Jak vymezuje domácí vzdělávání zákon?
Dítě, které je vzděláváno doma, nemusí být vyučováno pouze svými rodiči, vyučujícími mohou být i osoby vzdělávající s pověřením rodiče. Taková osoba musí mít minimálně úplné střední vzdělání s maturitou.
O povolení domácího vzdělávání na prvním stupni základních škol je možné požádat na kterékoliv základní škole v ČR a můžete si zažádat i v průběhu školního roku. Žádost schvaluje ředitel školy.
Z poradenského zařízení je nutné doložit zprávu o „specifických vzdělávacích potřebách“ dítěte.
Není pravdou, že každá škola má k individuálnímu vzdělávání stejný přístup. Někteří rodiče se setkávají s neochotou či nezkušeností dané školy s domácím vzděláváním, což se pak odráží ve vzájemné spolupráci. Nedobrý vztah se školou je věcí poměrně nepříjemnou, protože školy obvykle rodičům pomáhají s vypracováním plánů učiva, výběrem vhodných učebnic apod. a mají i funkci poradny.
Žák je vzděláván v souladu s platným vzdělávacím programem a jedenkrát za pololetí přezkušován. Vysvědčení má obvykle formu slovního hodnocení.
Dítě v domácím vzdělávání je považováno za žáka školy, má tedy právo na poskytnutí pomůcek v rozsahu stejném jako ostatní žáci a může se zúčastnit akcí školy (kroužky, výlety…). Pokud však rodiče neplní podmínky dohody o zařazení dítěte do domácího vzdělávání, má škola právo dohodu vypovědět.
Od 1. 9. 2007 probíhá na několika školách také experimentální ověřování individuálního vzdělávání na druhém stupni základních škol. Lze se do něj přihlásit. Požadavky na vyučujícího jsou podobné jako u vzdělávání na prvním stupni s tím rozdílem, že vyučující musí mít ukončené minimálně bakalářské vzdělání.