Zina B.

Zina vystudovala Střední zdravotní školu ve Vyškově a Sociálně právní akademií v Brně. Své znalosti dále rozvíjí studiem Vychovatelství v rámci celoživotního vzdělání na Masarykově univerzitě v Brně, kde ji v dubnu 2019 čekají závěrečné zkoušky.

Pracuje jako vychovatelka ve škole daltonského typu, kde hlídá skupinu kolem dvaceti dětí různého věku, od prvňáčků po čtvrťáky. Dokáže vymyslet aktivity, které zabaví všechny děti; spolu si zpívají, tvoří umělecká díla, hrají hry a čtou si knížky, nad kterými pak společně živě diskutují. Děti vždy nabádá k nošení vlastních knížek, které si pak spolu čtou. Když je hezky, jde se s dětmi projít do parku, nebo se spolu jdou na školní hřiště hrát, nebo sportovat. S dětmi ráda chodí i do divadel, kina, na výlety, do zoo, nebo do zábavných a naučných center.

Ze zdravotnické školy a z azylového centra, kde v minulosti pracovala, má bohaté zkušenosti se zdravotními komplikacemi u dětí. Poradí si s alergiemi a ošetří i případné zranění. Zvládne i děti s poruchami jako jsou ADHD nebo autismus. U jejich hlídání dbá na dodržování jejich režimu dne a řídí se pokyny a radami od rodičů dítěte.

Svůj volný čas tráví se svými dcerami - puberťačkami. Od dětství spolu chodí do divadel, nejraději mají činohru a muzikály. Doma mají pejska, takže zvířata v domácnosti ji problém nedělají.

Preferuje hlídání dětí v domácnosti rodiny, kde je dítě ve známém prostředí. Sama auto neřídí. Pokud by rodič dovezl dítě k ní domů, nevadilo by ji pohlídat ho u sebe. S dětmi mluví jen českém jazyku.

Zina také pečuje o seniory. Má bohaté zkušenosti nejen ze zdravotní školy, ale též z práce v Domově důchodců. Se seniory si nejen popovídá, ale taky se o ně plnohodnotně postará; poradí si s polohováním, přebalí je, umyje, zvládne i podání léků nebo píchání inzulínu a měření glykémie.

Jak Zina zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Aničku bych vzala někam ven, například na hřiště, nebo do parku na procházku nebo na tříkolku či koloběžku. Také bych pro Aničku mohla vymyslet nějakou pohybovou hru, nebo by jsme si mohly zahrát s míčem, nebo na hřišti by Anička jezdila po skluzavce, na kolotoči, houpala se na houpačce. Určitě by to bylo hřiště, na kterém by bylo i pískoviště a tedy by děvčátko si mohlo na pískovišti hrát s ostatními dětmi. Pokud by to byl pohyb formou procházky, mohla bych si s děvčetem povídat o zvířátkách, nebo kytičkách atd.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Určitě by děvčátko mělo na pískovišti i maminku, která by pravděpodobně také nějak reagovala. Já bych se pokusila mluvit s Aničkou i druhou holčičkou. Snad formou hry, že bych si s děvčaty chvilku povídala nebo hrála si s nimi. Hovořila bych o tom, že není hezké brát věci jen tak bez dovolení a že Anička by o hračky sama jistě podělila. Pokusila bych děvčata namotivovat, aby si hrály spolu a aby si hračky navzájem půjčovaly. Pokud by se mi nepodařilo obě děvčata namotivovat ke společné hře, mluvila bych s děvčaty tak, aby děvče samo hračku nakonec vrátilo.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Aničce řeknu, že maminka a tatínek jsou už na cestě domů, ale že se malinko zdrželi a že by rodičům Anička udělala velikou radost, kdyby již byla navečeřená, umytá a výpravná do postýlky. Aničce také mohu říci, že za dnešní den zažila mnoho zážitků a že by si měla jít odpočinout, aby nebyla unavená. Buť dle domluvy s maminkou, nebo dle toho, co Anička večer je zvyklá jest, nachystám Aničce večeři. Potom až je Anička po večeři, pomohu ji s hygienou a to se zoubky a aby měla umyté ruce. Nachystám pižamko a dbám na to, aby si je Anička oblékla, popř. pomohu se zapnutí knoflíků. Pak Aničku uložím do postýlky a buď ji čtu pohádku nebo zpívám písničku, s Aničku jsem po celou dobu, než přijedou její rodiče domů.