Eliška P.

Vystudovala jsem uměleckou školu, kde jsem si naplno užívala možnost tvořit a rozvíjet svou kreativitu. Po škole jsem nastoupila na recepci, ale postupem času jsem si uvědomila, že mi nejvíc chybí kontakt s dětmi a práce s lidmi, kterým můžu něco předat.

Mám dospělého bratra s Aspergerovým syndromem, takže od malička vím, že každý člověk potřebuje individuální přístup, trpělivost a pochopení. Zároveň mám čtyřletou sestřičku, kterou nadevše miluju. Trávím s ní každou volnou chvíli, hrajeme si, tvoříme, chodíme ven a sleduju, jak krásně objevuje svět.

Měla jsem také možnost hlídat syna známé, kterého jsem vodila do školy a občas u něj zůstávala přes noc, když si rodiče chtěli dopřát společný večer. Chodil do druhé třídy, takže jsme spolu po večerech dělali domácí úkoly, se kterými jsem mu ráda pomáhala.

Péče o druhé je součástí mého života už odjakživa. Dělá mi radost být oporou, vytvářet bezpečné a příjemné prostředí a vidět děti usmívat se. Věřím, že právě trpělivost, empatie a opravdový zájem o děti jsou vlastnosti, které jsou při hlídání nejdůležitější.