Jana M.

Jana dorazila do brněnského Ověřovacího centra až z Ostravy. Pochází z Hranic na Moravě, ale od 14 let pobývá právě v Ostravě. Nejdříve to bylo kvůli střední škole. Následně 14 let pracovala jako fyzioterapeut.

Ve 23 letech se jí narodila dcera Nikol. Společně trávily hodně času na koních (které vlastnil Janin otec), dokonce měla Nikča od 11 svého vlastního. S ním trávila veškerý volný čas. Koně hodně sehráli roli ve formování osobnosti. Byla tam spokojená a byla sama sebou.

Janu to vždycky táhlo k dětem. Jakmile se objevila práce vychovatelky v dětském domově, přihlásila se. V domově byla chvilku jako zdravotnice. Přišlo jí, že děti citově strádají. Všechny si žádaly její pozornosti a byla nešťastná z toho, že jim nemůže dát tolik, kolik by potřebovaly.

Následně pět let hlídala přes agenturu. S Adriankou měla úžasný vztah. Hlídala ji celodenně (po-čt) od 8 měsíců až do jejích 3 let (později se přidala o dva roky mladší Beatka). S Adriankou byly spřízněné duše.

Jezdívaly autem po dětských centrech, navštěvovaly různé programy, chodívaly na procházky, do zoo apod. Jakmile byla Adrianka starší, společně vařily a pekly. Kreslily si, říkaly říkanky. Program vždy plánovaly společně. Hlídání Adrianky Janu naplňovalo. Tím, že byly neustále spolu, dala jí vše, co potřebovala. A přesně takové hlídání Janě přijde smysluplné a naplňující.

Dále hlídávala asi rok Matyáše (1-2x týdně). S ním to bylo těžké v tom, že Jana byla první po mamince, která jej takto hlídala sama. Dokázala si ovšem poradit s Matyáškovým smutkem - vždycky se tulili, když maminka odešla a vytvořili si rituály, které upevnili jejich přátelský vztah. Pak také hlídala Ríšu, Honzíka, Kryštofa,... dětí bylo více.

Podle Jany je při hlídání důležité být laskavý. Nejsou všechny děti stejné, a proto prosazuje individuální přístup. Většina dětí by ovšem určitě ráda byla alespoň na začátku středem pozornosti, a to jim Jana umožňuje.

Jana je v dětech ukotvená - právě s nimi chce trávit svůj čas, protože ji to naplňuje. Má ráda úzký vztah s dítětem - kdy mají společné zážitky, znají se, vzájemně se nabíjí energií. Pomýšlela i na práci ve školce, ale hlídačkování preferuje - právě tehdy se totiž může dítěti věnovat opravdu individuálně a zahrnovat jej i patřičnou pozorností.

Po práci v agentuře si Jana udělala kurz floristky a dva roky pracovala v květinářství. Stále má velmi krásný vztah ke květinám, kterých má doma spoustu. Nicméně se opět vrací k dětem, protože to je podle ní to, co má dělat.

Hlídání nabízí jak u vás doma, tak u ní. Má k dipozici auto, a proto může dojet, stejně tak může děti vozit. Při hlídání aplikuje dovednosti z kurzu Respektovat a být respektován. Nerada křičí a respektuje oprávněné pocity dětí. Hodně mluví a také vysvětluje, aby dítě vše pochopilo.

Jejími zájmy jsou děti, květiny a nová vášeň - od ledna 2016 se učí hrát na djembe buben. Jsem moc ráda, že se Jana v našem Ověřovacím centru zastavila a mohly jsme se poznat. Neváhejte se na ni obrátit! :)

Jak Jana zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Určitě bych si o Aničce předem zjistila základní informace, týkající se potřeby spaní po obědě, oblíbená hračka, oblíbené jídlo..... Ráda bych naplánovala s Aničkou společný program, zeptala bych se jí, co by ona chtěla dělat, abychom si společný čas obě užily. Pokud by nevěděla, dala bych nějaké návrhy, např. návštěva Zoologické zahrady, nebo aquaparku, nebo dětské centrum, kde mají pískoviště a skluzavky . Záleželo by na ní, co si vybere, taky s ohledem na počasí. Pokud by Anička nebyla zvyklá spát po obědě, snažila bych se vyrazit na výlet dopoledne. Oběd bychom si daly někde venku, svačinku a pití bych vzala sebou.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Určitě se budu snažit Aničku uklidnit, odvést pozornost od nastalé pro ni nepříjemné situace a poté si promluvit s holčičkou, co jí vzala sítko. Ráda bych se s oběma domluvila na nějakém přijatelném řešení pro obě, snažila bych se respektovat oprávněné pocity Aničky a klidným rozhovorem bych se jí zeptala jestli souhlasí s tím, že až si pocukruje bábovičky, půjčí sítko kamarádce. Kamarádka jí zase může půjčit nějakou svoji hračku. A třeba by si pak mohly začít hrát spolu, třeba stavět bábovičky, nebo jít společně na skluzavku.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Ubezpečím maminku, že Anička je v pořádku a zeptala bych se jestli chce Aničku k telefonu, což by mělo Aničku uklidnit, protože by si s rodiči promluvila alespoň po telefonu. Domluvím se s maminkou, že samozřejmě zůstanu s Aničkou až do jejich příjezdu a zeptám se, v kolik hodin chodívá spát a jestli mají nějaké společné rituály před spaním, např. čtení pohádky, nebo večerníček v televizi, , plyšák na spaní....Po večeři Aničku vykoupu, převleču do pyžamka, vyčistit zuby a prostě všechno tak jak je zvyklá. Počkám do příjezdu rodičů.