Romana K.

Romana žije většinu života v Praze, kam se přestěhovala kvůli studiu na vysoké škole. Pracovala ve státní sféře, v diplomacii nebo na ministerstvu. Ve volném čase pomáhala v neziskovém sektoru jako dobrovolník. Má za sebou zkušenost s organizací kulturně vzdělávacích akcí.

Poté se začala věnovat psychosociální práci a asistovala dětem a lidem se specifickými vzdělávacími potřebami. Docházela například do chráněného bydlení, pracovala s dětmi z Ukrajiny a koordinuje také iniciativu pro pomoc dětem. Necelý rok hlídala chlapce s těžkým autismem, se kterým pracovala za použití aplikované behaviorální analýzy.

Domluví se anglicky, rusky a ukrajinsky. Ve volném čase se věnuje svým třem kočkám.

Jak Romana zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Nejdříve budeme doma a budeme si na sebe zvykat. Budu jí třeba číst oblíbenou knížku, když bude chtít. Začnu zjišťovat, co Aničku baví, co má ráda. Dáme si oběd a pak se uvidí, na co bude mít náladu. Určitě půjdeme ven a konkrétní program může být spontánní. Samozřejmě podle počasí a také podle konání kulturních akcí.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Podle toho, jaká holčička je a jaké budu mít zprostředkované zkušenosti od rodičů a jejich přístup k výchově. V zásadě jsou dvě varianty - budu to řešit já a postarám se o vrácení - vysvětlím vrstevníci, že by se musela dovolit. Nebo budu pomáhat Aničce učit se nastavovat hranice a pomůžu jí si o hračku říci. Případně kombinace obou přístupů.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Dítěti se budu snažit situaci klidně vysvětlit a zeptám se, jestli už chce jít spinkat nebo jestli chce na rodiče počkat. S tím, že může počkat i v postýlce a budeme třeba číst, ať už odpočívá. Každopádně bych je propojila po telefonu, aby se aspoň slyšeli/viděli. A samozřejmě počkám, dokud se nevrátí.