Silvia V.

S paní Silvií jsme si schůzku kvůli mým osobním záležitostem domlouvaly dvakrát. Byla jsem ráda, že si na nás našla čas a nedala znát nepříjemnosti z odvolaných termínů. Na setkání dorazila s předstihem a s úsměvem na rtech. Paní Silvie mi opravdu padla do oka. Cítila jsem při naší schůzce, že si zcela rozumíme a naše setkání bylo velmi příjemné. :-)

Ačkoli se paní Silvie narodila na Slovensku, tak mluví zcela plynně česky. Kdyby mi to sama neřekla, vůbec bych to z jejího vyjadřování nepoznala. (Na Slovensku žila do svých 2 let.) Paní Silvie jako dítě hodně cestovala a musela se přizpůsobit novým krajům, protože její táta byl voják z povolání. Díky tomu procestovali skoro celou republiku. Od dvou do devíti let žila v Brně. Pak strávila 2 roky v Plzni. No a nakonec od svých 13 let žije v Praze.

Jak se paní Silvie dostala k hlídání?
Dozvěděla jsem se velmi zajímavý příběh. Cesta nebyla jednoduchá. Paní Silvie má děti ráda od dětství. Vždy chtěla být učitelkou v mateřské škole. Po přestěhování do Prahy (od 13 let) začala uvažovat nad střední školou a napadlo jí, že se přihlásí na pedagogickou školu. Dokonce chodila pomáhat paní učitelce do družiny a vždy jí to velmi bavilo. Bohužel tomu osud nepřál a třídní učitelka jí tehdy v 8. třídě řekla, že se postará o to, aby se nikdy učitelkou nestala (paní učitelka prý neměla ráda Slováky). To paní Silvii velmi ublížilo a ovlivnilo. Přemýšlela, čím by ji bavilo se v budoucnu živit. A protože ji od dětství bavily látky a práce s nimi, stala se nakonec dámskou krejčovou. Ráda šila panenkám, nebo vyráběla různé věci z látek, háčkovala, pletla. Po dokončení studia ale zjistila, že nechce někde 8 hodin sedět za šicím strojem a šít stále to samé. Takže asi po měsíci šití začala pokukovat po něčem, co by ji bavilo.
Náhoda tomu chtěla a její táta chodil plavat do jednoho bazénu na okraji Prahy. Zrovna tam hledali někoho na plavání dětí. Přihlásila se, protože chtěla být s dětmi. A tak se u paní Silvie odstartovala kariéra cvičitele plavání.
Pracovala asi rok v jedné soukromé škole plavání. Potom přešla k jiné škole plavání a učila maličké děti 1 - 2 roky. Postupem času přešla na učení plavání dětí ve školkách a školách. Tato práce jí velice bavila, protože děti jsou nejlepší. Zde pracovala asi 10 let.
Pak otěhotněla, přišla na svět jedna dcera a za 5 let druhá dcera. Bohužel v plavecké škole, kde předtím pracovala, už nechtěli matku s dětmi, a tak musela odejít. Paní Silvie ovšem věděla, že určitě chce pracovat s dětmi. Rozhodla se udělat si kvalifikaci chůvy. Byla to pro ni naděje, jak si jít za svým snem a pracovat s dětmi. Jednou by chtěla mít nějaké centrum pro děti a jejich rodiče. Kam by si rodiče chodili popovídat a předat si svoje zkušenosti. Děti by si mohly hrát, zadovádět si a poznat jiné děti nebo třeba přijít na divadélko nebo nějakou oslavu atd. Je to její velký sen už skoro 20 let a pro splnění udělá maximum. Nemám pochyb, že by se to paní Silvii nepodařilo, jelikož její sen práci s dětmi si také svým způsobem „vydobyla“. :-)

Také je důležité zmínit, že paní Silvie má početnou rodinu. Díky tomu má kolem sebe mnoho dětí a za to je moc ráda. Pomáhá tak stále svým příbuzným, když potřebují. Mnoho zkušeností s hlídáním má tedy paní Silvie také z rodiny a díky jejím kamarádkám, kterým často hlídala.

Jaký program paní Silvie ráda tvoří?
Nejvíc ji baví s dětmi něco tvořit nebo jezdit na výlety vlakem a poznávat nová prostředí. Když může, tak je s dětmi nejraději venku. Malé děti vezme do kočárku a vyrazí na procházku. Paní Silvie se totiž velice ráda prochází a ví, že to dětem na čerstvém vzduchu v přírodě prospívá. Větší děti ráda vezme na hřiště na prolézačky nebo na písek. Ráda si s nimi staví vše, co je napadne (z klacíků, listí nebo prostě co najdou). Když je s dětmi kolem bydliště a děti to zvládnou, tak je s radostí vezme na koloběžku, protože ona sama jízdu na koloběžce miluje.
Paní Silvie děti dokáže moc hezky namotivovat a nadchnout pomocí hry, aby pro ně byly výlety záživnější. Když děti vezme ven do přírody tak si zpívají, aby jim cesta utíkala. Většinou to jsou písničky, které znají všichni, aby si mohli zazpívat dohromady. Na zabavení na výletech také hrají hru, že si myslí předmět (věc) co je před nimi. Potom se celá skupinka doptává různými otázkami, aby daný předmět uhádli.
Paní Silvie mi také řekla příklad ze své zkušenosti, když vyrazila s kamarádkou a dětmi na výlet. Skupinka tří desetiletých dětí a dvou pětiletých v čele dvou kamarádek vyrazila na rozhlednu. Cesta byla dlouhá lesem a děti už moc nechtěly jít a tu si vzpomněla, jak jako děti hráli na stopovačku. Nechala kamarádku, ať počká se svojí skupinkou asi tak 20 minut a paní Silvie se svojí skupinkou začali dělat stopovačku. Z listí, klacíku vyrobili na zemi šipky. Schované a zašifrované zprávy napsali na papírové kapesníky. Všichni si to báječně užili a do dnes na to vzpomínají.
Paní Silvie si vzpomněla ještě na jeden zajímavý příběh ze svých zkušeností. Byla na návštěvě s dětmi a děti zlobily (trochu se hádaly). Rozhodla se jít mezi ně. Navrhla, že si zahrají na pohádky. Paní Silvie byla vypravěč a každé dítě dostalo svojí roli. Rozjely to ve velkém a opět si to všichni moc užily. Použily staré oblečení jako kostýmy a byla to skvělá zábava.

Paní Silvie je nejen komunikativní a čas s dětmi si užívá naplno, ale také čas s dětmi tráví kreativně a smysluplně. Vyprávěla mi, že když byla její starší dcera malá, tak jí a její kamarádce vyrobila z krabice od televize (tenkrát to byly pořádné krabice)papírový domek. Pomalovaly ho spolu a tak moc se jim líbil, že v něm i v noci spaly.

Specifické pro paní Silvii je, že vždy něco vymyslí, tak aby se děti nenudily. Je nabitá energií, kterou má od dětí, takže nedokážou jen tak sedět a koukat třeba na televizi.
Líbí se jí, že každé dítě je originál a tak se k němu musí i přistupovat. Ovšem také záleží na tom, z jaké rodiny pochází. Jaká má ta rodina pravidla. Paní Silvie se umí vždy přizpůsobit, ale sama upřednostňuje řád. Má raději, když děti si napřed udělají co je potřeba a pak je čas na zábavu a koníčky. Myslí si, že to zní asi tvrdě, ale má to vyzkoušené na svých dětech a teď po letech vidí, že se to vyplatilo. Samozřejmě si uvědomuje rozdílnosti přístupu k vlastním dětem a k dětem, které hlídá. Paní Silvie ví, že nesmím být přísná, ale určité hranice je potřeba vytvořit. Když děti zlobí, musí najít příčinu proč. Snaží se najít nějakou cestu, aby vše bylo v pohodě a tak nějak vzájemně si vše vyříkali.

Mimo jiné paní Silvie hlídala:
- Ondřeje (8 let): hlídala ho cca jednou za měsíc. Často spolu jezdili na koloběžkách – to je bavilo nejvíce.
- Viktorku (4 roky): strašně ráda si kreslila a vytvářela různé věci z papíru. Tak vyráběly něco pro maminku něco pro babičku.
Paní Silvie už delší dobu nehlídala někoho pravidelně a byla by jedině ráda, kdyby se jí taková možnost naskytla. :-)

Je hned poznat, že paní Silvie má mnoho zkušeností, a tak mě zajímalo, zda si zkušenosti také doplňuje nějakou odbornou literaturou. Paní Silvie v poslední době četla knihy: „Jak se stát dobrou chůvou“ a „Jak být dobrou chůvou“. Jsou to dost zajímavé knihy. Ovšem nyní ji zaujal článek v jednom časopise „Jak učit děti deskovou hrou“. Také se jí velice líbil článek na Facebooku od známé dětské psycholožky „Jak vychovávat děti podle starých tradic“. Inspiraci, co dělat s dětmi, bere občas ze své paměti, co ji bavilo, když byla malá. Vzpomíná také na to, co její rodiče dělali, aby se nenudili.

Paní Silvie preferuje děti do 2 let a předškolní věk dětí (5 - 6 let). Zatím nemůže hlídat celé dny, jelikož učí každé PO-ST od 15 - 18 hodin plavání, kterého by se nerada vzdala. Určitě je možné i večerní hlídání.

Ve volném čase se paní Silvie nejraději prochází, čte knihy nebo šije pro děti. V poslední době prý propadla patchworku (což je sešívání malých, různě barevných kousků látek tak, aby vytvářely geometrické vzory). Šije také pro kamarádky deky v tomto stylu. Ráda kreslí pro děti různé příšerky, ráda plave, jezdí na koloběžce a velice ráda jezdí vlakem, při tom fotografuje. Také vyrábí se svými dcerami dárečky pro jejich skautské kamarády.

Paní Silvie je naší úžasnou hlídačkou, kterou na 100% doporučuji! Schůzka s ní byla velmi příjemná. Ještě, že má na Hlídačkách.cz profil – jsme za to moc rádi! :-)

Jak Silvia zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Nejdříve bych se seznámila s Aničkou.Tak trochu by jsme se okoukaly , kdo jak z nás vypadá. Popovídaly si co jí baví, co ráda dělá. Kdyby to dobře dopadlo a padly jsme si do oka, tak bychom se rozloučily s rodiči a třeba je vyprovodily. Udělaly bychom si program. Když má Anička ráda pohyb využila bych svých zkušeností s plaváním. Šly bychom do nějakého pěkného bazénu, zadovádět si na tobogán na skluzavku do divoké řeky atd. Po plavání by jsme si dali nějakou super svačinku. A kdyby Anička nebyla moc unavená, mohly bychom zajít třeba cestou domů na hřiště. Pak bychom dorazily domů, umyly si ruce a převlékly se. Ještě bychom si zahrály nějakou hru než by se vrátili rodiče.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Tak nejdříve bych promluvila k cizí holčičce, že to nejde jen tak přijít a bez dovolení si něco vzít co není její. Musí pěkně poprosit. Pak bych se snažila Aničku utěšit aby neplakala. Vysvětlila bych jí, že když holčička pěkně poprosí, tak jí to sítko půjčíme, protože Anička nesmí být lakomá. Cizí holčička zase musí pochopit, že jsou to hračky Aničky a že záleží na ní jestli jí to půjčí nebo ne. Myslím, že když to Aničce i cizí holčičce rozumně vysvětlím, můžou si nakonec hrát spolu a všichni budou spokojeni.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Pokusím se Aničku uklidnit a vysvětlit jí situaci. Co se stalo a že maminka s tatínkem se brzo vrátí. My se mezi tím než přijedou můžeme navečeřet a připravit se do postýlky. I když Anička nevydrží u knížky pokusila bych se jí dát do postýlky a přečetla bych jí pohádku. Kdyby to nezabralo mohly by jsme si spolu nějakou vymyslet a popovídat si o ní. Něco bych navrhla já a něco Anička.Tím by nám určitě utekl čas,který by jsme čekaly na maminku a tatínka. Anička by na chvilku zapomněla jak se jí stýská a třeba by se mezitím rodiče vrátili a vše by bylo v pořádku.