Monika K.

Monika je z Jindřichova Hradce, kde se už během střední školy začala věnovat tanci a herectví. V domě dětí a mládeže učila děti streetdance. Ve výuce pokračovala i při stěhování do Prahy, kde má na starost děti od první do páté třídy.

Když po maturitě odešla do Prahy za studiem turismu, jezdila vždy na celé léto do zahraničí jako animátorka. Byla v hotelech v Tunisku, Turecku a na Kypru, kde se v dětském klubu starala o děti od čtyř let, připravovala pro ně program a dohlížela na jejich bezpečnost.

Během vysoké školy se několikrát zúčastnila projektu Erasmus - studovala v Barceloně, Lonýně, Istanbulu a Budapešti. Vždy se zapojovala do dobrovolných projektů.

V Praze hlídá děti rodinám, které poznala jako animátorka. Domluví se plynule anglicky a dorozumí se francouzsky a španělsky. Ve volném čase tvoří comedy videa, tancuje, cestuje, věnuje se herectví, tancování, zpívání a muzikálu.

Jak Monika zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Přijedu za Aničkou a zezačátku se seznámíme. Tím, že Aničku ještě nikdo "cizí" předtím nehlídal, určitě bych jí vysvětlila, kdo jsem, proč tam vlastně vůbec jsem, na jak dlouho a co budeme dělat. Zahráli bychom si třeba nějakou seznamovací hru nebo hru, kterou má ráda Anička, aby se cítila v pohodě a bezpečně. Protože spolu budeme celý den, připravíme nějaké dobré jídlo, abychom neměli hlad. Po jídle necháme chvilku slehnout a protože o Aničce vím, že má ráda jakýkoliv pohyb, připravíme Just Dance nebo taneční podložky a společně si zatancujeme. Je to aktivita, kterou můžeme dělat doma, není tak běžná a dá se u ní pořádně vyblbnout. Celou dobu bychom dodržovali pitný režim. Po této hře bychom si dali malou, zdravou svačinku. Pokud by to maminka s tatínkem dovolili, což bych samozřejmě zjistila dopředu, vyrazili bychom po svačince ven. Přece jen, příroda je příroda. Záleželo by také na počasí, ale udělali bychom si buď procházku během které bychom hráli různé, hry, plnili úkoly a objevovali nebo bychom šli na hřiště. Po návratu bychom už zůstali doma. Podle toho, jak by byla Anička unavená, bychom uspořádali ostatní aktivity. Po večeři bych jí mohla udělat ještě facepainting, který vlastním. Potom už by následovala sprcha, čištění zoubků, pohádka na dobrou noc a pomalu do hajan.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Vezmu Aničku a půjdeme za holčičkou. Společně jí vysvětlíme, že sítko patří Aničce, protože si ho donesla z domova a že si s ním zrovna hrála. Každopádně že jí ho klidně moc rády půjčíme, ale že ho musí Aničcce teď vrátit zpátky, aby měla čím pocukrovat své bábovičky. Že to bude trvat jen chviličku a jestli chce, může jít s námi a Anička jí ukáže, jak se to dělá. Pak jí sítko klidně půjčíme na hraní nebo si můžou začít hrát s Aničkou a vytvořit novou, lepší, větší společnou pekárnu bábovek nebo čehokoliv jiného :)

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Vysvětlím Aničce, že maminka s tatínkem se na ní už moc těší a že jsou na cestě domů. Ale, že byli mooooc dalekooo, a proto ještě dloooouho pojedou. Ale že jsem si jistá, že by jim udělalo obrovskou radost, kdyby jim dokázala, jaká je šikovná holčička a zvládla nejenom celý den bez nich, ale i celý večer. Takže bychom se vykoupali, oblékli do pyžámka a šli si hajnout. Přečetla bych Aničce pohádku a ujistila jí, že hned, jak ráno otevře očička, už u ní budou maminka s tatínkem a budou moc, moc šťastní, jak to všechno krásně zvládla. Samozřejmě bych počkala s Aničkou do té doby, než by se vrátili domů.