Hana W.

Hana je z Prahy. Vystudovala sociálně právní střední školu a v oboru Sociální práce pak pokračovala i na vyšší odborné škole. Nyní dokončuje vysokou školu v oboru Psychologie.

Už u studia vyšší odborné školy studovala jako pracovnice v domově pro seniory, kde se věnovala hudební terpatii. Organizovala pěvecký sbor, skupinové setkávání s nástroji, nebo seniorům hrála na kytaru a zpívala. Kromě toho se společně věnovali i kondičnímu cvičení a trénování paměti.

Po osmi letech přešla do chráněného bydlení jako asistentka. Lidem s nízkým nebo středním mentálním postižením pomáhá s běžnými činnostmi a vede je k samostatnosti. Učí je pracovat s financemi, vést domácnost nebo je doprovází k lékaři či na nákup. O víkendech společně jezdí na výlety.

Má synovce, dvojčata, o které se často starala především od jejich šesti měsíců do jednoho roku. Zúčastnila se tanečního tábora, kde se podílela na přípravě programu pro děti a organizaci. Hodně jí také dalo studium vývojové psychologie, které se potom věnovala i v rámci volitelných předmětů.

Ve volném čase ráda sportuje - běhá, jezdí na kole, hraje volejbal, chodí na túry nebo plave. Také hraje společenské hry, vzdělává se v psychologii, účastní se přednášek nebo sleduje dokumenty. Naučila se sama hrát na klavír a na kytaru a zpívá. Zajímá se o zdravotnictví a první pomoc, má za sebou mnoho kurzů, které absolvovala v rámci práce v domově pro seniory.

Jak Hana zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Zeptám se maminky, jaký pohyb má Anička ráda a co má doma k dispozici (dětské kolo, koloběžku apod.). Záleží také na počasí a ročním období. Pokud by bylo léto, tak můžeme například dopoledne trávit čas na hřišti (dětské hřiště nebo park s trampolínami a prolézačkami), pak společně uvařit jednodušší jídlo a odpoledne jít na koloběžku, kolo, do bazénu... možností je hodně. Na jaře můžeme vyrazit také sportovat... Pokud by bylo příjemné podzimní počasí, tak bychom mohly vyrazit dopoledne do lesa - na podzim můžeme sbírat listy a odpoledne je obtiskávat a připravit překvapení pro maminku. Nebo můžeme pouštět draky. Pokud by například pršelo a rodina by souhlasila, tak bychom mohly dopoledne vyrazit do jumpparku nebo nějakého zábavního parku, případně bychom se mohly obléct do deště (včetně gumáků a oblečení, které se může ušpinit) a skákat v kalužích (pokud by s tím rodina souhlasila samozřejmě). Záleží taky na prostoru doma (a vybavení), můžeme třeba doma společně tancovat na dětské písničky nebo jinak cvičit (například cvičení s Míšou), zpívat (hraju na kytaru)....

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Aničky se zeptám, jestli můžeme holčičce sítko na chvíli půjčit. Holčičky se zeptám, jestli si chce hrát s námi. Jestli by Aničce pomohla pocukrovat bábovky. A že chvíli může cukrovat ona a chvíli Anička a pak můžou společně postavit ještě další bábovky. Když by holčička chtěla se sítkem odejít, tak za ní půjdu a zkusím jí vysvětlit, že teď cukrujeme bábovku, a aby taky třeba něco "upekla" pro maminku, a že jí pak sítko půjčíme, když bude potřebovat. Pokud holčička sítko nedá z ruky, tak zkusím Aničku uklidnit tím, že holčičce sítko na chvíli půjčíme, a že zatím "upečeme další bábovku" a pocukrujeme pak obě bábovky najednou, až nám holčička sítko vrátí.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Telefon dám na handsfree, aby Anička slyšela maminku. Věřím, že maminka Aničku trochu uklidní... Až se Anička znovu zeptá po mamince, tak jí řeknu, že maminka už jede domů a těší se na ní, na maminku budeme čekat společně. Nabídnu jí, že jí budu vyprávět pohádku a až pohádka skončí, maminka přijde. Pohádku budu natahovat tak dlouho, než Anička usne, nebo než maminka opravdu dojde. (Nebo se společně můžeme dívat na její oblíbenou pohádku třeba v televizi). Když by mezi tím začala Anička plakat, tak ji vezmu do náruče a budu ji utěšovat. Možná u toho usne. Dám ji do postele a zůstanu s ní v pokoji, kdyby se vzbudila.