Martina R.

Martina vystudovala na vysoké škole španělštinu, udělala si pedagogické minimum a několik let pracovala jako učitelka španělštiny na střední škole. Poté odjela do Londýna a 6 let pracovala jako chůva v rodinách. Na starost měla děti od roku až po pubertu. Pravidelně si dělala kurzy první pomoci a ve svém volném čase hlídala děti nárazově v rodinách nebo v hotelech. Nějakou dobu poté cestovala po Americe a Asii a nakonec zakotvila v Praze a ráda by se vrátila k tomu, co ji vždycky bavilo nejvíce - k práci s dětmi. Přes Hlídačky.cz už hlídala tříletého chlapečka.

Domluví se anglicky, španělsky a italsky. Ve volném čase se věnuje kultuře, přírodě a umění,

Jak Martina zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Ráno bych po příchodu poprosila rodiče s Aničkou, aby mi ukázali její oblíbené hračky, prostředí běžné zvyky. Snažila bych se s Aničkou navázat milou a přátelskou konverzaci a něčím ji zaujmout. Rozloučení bych zbytečně neprotahovala, ale rodiče bych uklidnila, že se na mě mohou spolehnout a kdyby se něco dělo, že jim dám vědět. Aničku bych hned odvedla k nějaké činnosti. Protože má ráda pohyb, dopoledne bych naplánovala aktivně. Ideální by byla cesta na hřiště, do parku, kde bychom mohli běhat, pozorovat zajímavé věcí v přírodě, užít si prolézačky, míčové hry nebo se honit. Po návratu bych zařadila oběd a odpočinek. Nemusela by nutně spát, ale nabídla bych klidovou aktivitu: kreslení, modelínu, hraní si s hračkami, stavění nebo krátkou pohádku. Protože u knížek dlouho nevydrží, volila bych spíš interaktivní činnosti než dlouhé čtení. Odpoledne bych znovu využila pohyb – třeba tanečky na hudbu, hru na schovávanou nebo další pobyt venku. Během dne bych rodičům poslala jednu nebo dvě krátké zprávy s fotkou a informací, že je vše v pořádku.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Cílem by nebylo určit „viníka“, ale pomoct dětem zvládnout situaci způsobem, který je učí respektu a komunikaci. Dala bych Aničce vědět, že mě to mrzí, že ji chápu, druhé holčičce bych se snažila v klidu vysvětlit, že když si chce něco půjčit, musí o to poprosit. Navrhla bych, aby si Anička se sítkem dohrála a poté by se mohly střídat. Popřípadě bych se je snažila zaujmout i jinou hračkou.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Nejdřív bych uklidnila rodiče, že se nic neděje a že všechno zvládneme. Zeptala bych se na rutinu, kterou s Aničkou mají. Aničce bych to vysvětlila, pokud by se po rodičích ptala, ale snažila bych se ji zaměstnat např večeří, pohádkou, knížkou. Ujistila bych ji, že chápu, jak se cítí, ale že rodiče brzy přijedou, ať se nebojí. Kdyby brečela moc, navrhla bych i krátký videohovor s rodiči.